(Marcel Kučera)
Javert:
Co
je to zač,
ach
Bože,
kdo
je ten bloud?
Javerta
zbavit se moh
a
přesto zbavil ho pout,
vždyť
už mě v hrsti měl,
proč
toho nevyužil?
Vykupitel,
teď
abych dlužen mu byl.
Nechal
mě žít,
kulka
proťala vzduch,
zda
to byl trik,
zda
se pomsty zřek,
suď
Bůh!
Když
budu mít vůči zloději dluh,
pak
tedy jsou všechny zákony dým.
Buď
bude noc nebo světlo a den,
hot
nebo čehý a nic mezi tím.
Jdem
si po krku ber to jak ber,
buďto
Valjean nebo Javert!
Proč
se mnou jednal právě on,
jak
by byl něco víc než já?
Tak
jak by hříchy ze mne smýval,
když
život mi dal, ten dávný rival.
A
život zároveň mi vzal,
to
právo měl.
Já
zemřít chtěl a jsem tu dál,
leč
pouze krůček od pekel.
Kdyby
ten delikvent,
počestným
měl se stát,
odpuštěn
měl být zločin,
kde
by byl mravní řád?
Proč
já dnes pochybnosti mám?
Když
jsem je neznal nikdy dřív.
Tak
tvrdý chlap a teď se zmítám
a
jistoty mé, ty jsou dnes ty tam.
A
co když sobě sám jsem lhal
a
Bůh je s ním?
Ten
muž mi život jen tak dal
a
tím mě zabil, právě tím.
Já
jsem selhal, bohužel,
vy
to víte hvězdy v tmách.
Taky
vznášet jsem se chtěl,
jenže
k vám jsem nedosáh.
Opustím
ten bídný svět,
kde
je světcem Jean Valjean.
Není
žádné další Kam,
hvězdy
odcházím tam k vám!